„Matematika mi vždycky přišla lehká, ale až v 8. třídě mě vlastně začala bavit.

 Moje osnovy matematiky v 8. třídě byly jiné než cokoli, co jsem dělal předtím. Moje třída využívala Judo Math, metodu, která studentům umožňovala pracovat svým vlastním tempem.

 Stejně jako při cvičení bojových umění studenti získali opasky (náramky), když jsme zvládli různé aspekty učiva. Postupovali jsme přes pásy svým vlastním tempem – s požadavkem, že jste museli do konce roku dosáhnout tří černých pásů (jeden na každý trimestr kurikula) (s možností další výzvy absolvovat extra kreditní kurikulum, abyste získali nejvyšší úroveň: zelený pás).

 Judo Math apeloval na mou soutěžní stránku, když jsme se s mými přáteli navzájem vyzvali, abychom byli první ze skupiny přátel, kdo získá naše pásy. Díky tomu se hodina matematiky stala hrou – byli jsme více zaujatí obsahem a nadšení pokaždé, když někdo zvládl učivo a posunul se vpřed.

 Ale právě vztahový aspekt judo matematiky mě přiměl začít si studium užívat. V judo matematice platilo pravidlo, že nemůžete být o více než dva pásy před nikým jiným ve třídě. Z tohoto důvodu jsem se často přistihl, že pomáhám ostatním studentům učit se osnovy a postupovat v programu. Viděl jsem, jakou sílu má matematika přiblížit se mým vrstevníkům a navázat kontakt s lidmi s původem daleko odlišným od toho mého. Velmi rychle jsem zjistil, že studenti, které jsem mentoroval, a já jsme vyjádřili stejné nadšení, když jsme zvládli obtížné koncepty. Matematika byla společným jazykem napříč kulturami a zkušenostmi, a proto se začala více zajímat o mé zájmy.

 Miluji vytváření vztahů, poznávání jiných kultur a řešení problémů. Ten rok jsem se naučil, že matematika byla krásným mostem mezi všemi třemi.“